Výběr porodnice a naše porodní asistenka

Stejně jako když jsme čekali Adélku, jsem se i na druhý a tretí porod rozhodla svěřit do péče v porodnici U Apolináře. Při prvním těhotentví jsem výběr nijak moc neřešila. Moje gynekoložka ještě nedávno působila jako porodník právě u Apolináře, a proto mi toto zařízení doporučila. Bylo mi líto, že mě nemůže sama i odrodit, ale v době porodu už v porodnici nepracovala. Za to mi ale doporučila porodní asistentku. Skvělou porodní asistentku Pavlínku, která je vlastně jedním z hlavních důvodů, proč jsem se k Apolináři hned dvakrát vrátila. Proč? To hned vysvětlím.

Adélka

Porodní asistentku Pavlínku jsem před prvním porodem viděla jednou, na schůzce jsme byli oba s manželem. Pavlínka nám ukázala apolinářské zázemí včetně porodních boxů, a řekla nám, kdy vyrazit do porodnice. Zároveň nám kladla na srdce, kdy naopak nemáme jančit a raději ještě sečkat v teple domova. Manžel jí vyzradil, že má obavy, abychom nakonec nerodili třeba doma nebo někde po cestě v autě. Tyhle obavy Pavlínka rychle odsunula větou, že takovej rychlej porod by přála každý ženský, ale že to není nijak běžný.

Po schůzce jsme byly s Pavlínkou v telefonickém kontaktu tak jednou za 14 dní, později jednou za týden. Na monitory jsem totiž namísto do porodnice chodila ke své gynekoložce, která mi pro Pavlínku dala vždycky zprávu, jak to s náma vypadá (často si taky přes mou maličkost holky posílaly vtipné vzkazy, jako třeba pusu 🙂 Musím říct, že to krásně odlehčovalo atmosféru blížícího se porodu. Tu zprávu jsem pak překlikala Pavlínce do esemesky, na kterou Pavlínka většinou reagovala telefonátem.

Adélka na pokoji

Byla pro mě někdo, koho jsem znala a kdo věděl, jak moje těhotenství probíhalo. Když se porod přiblížil a kontrakce mě ubíjely co 3 minuty, vyrazili jsme s manželem dle instrukcí Pavlínky do porodnice. Tam mě přijali (naštěstí! Bála jsem se, že mi řeknou, že to bude trvat ještě dlouho a pošlou mě domů) a já poprosila sestřičku, aby zavolala Pavlínce. Dodnes si vzpomínám na ten pocit, když dorazila. Byla jsem ještě u sestřičky a ze srdce mi spadl takovej kámen, že to museli slyšet i flámující lidi v Lucerně. Známý obličej v té pro mě úplně nové situaci! Pavlínka si mě převzala, udělaly jsme očistu, já dostala epidurál a šlo se na věc. Podruhé mi spadl kámen ze srdce, když za mnou na porodní box pustili manžela. Tohle mi přijde trochu nevymakaný. Že s vámi ten chlap nemůže být i během toho, než to začne, teda na „hekárně“. Pro mě tam manželovo místo zastoupila Pavlínka. Nebyla jsem tam sama, měla jsem oporu, někoho, kdo mě chytnul za ruku, když bylo třeba. Každopádně to bylo rychlé a v tak krásně uvolněné a pohodové atmosféře, kterou bych přála všem nastávajícím maminkám.

Pavlínka za mnou byla dvakrát i na oddělení šestinedělí, a i tam mi vždycky zvedla náladu. Poradila, pomohla… ne všechny tamější sestřičky byly totiž ochotné odpovídat na dotazy vyjukané novopočené maminky.

Adélka jedeme domů

V našem případě se tedy výběr porodnice pro druhý i třetí porod z velké části odvíjel od skutečnosti, že jsem chtěla zase rodit s Pavlínkou. Naštěstí se toto prání vyplnilo a já jsem ráda, že můžeme říkat, že všechny naše děti odrodila ta samá porodní bába :-).

Jako velkou výhodu toho, že jsem rodila s tou samou porodní aistentkou vidím i to, že si Pavlínka pamatovala průběhy mého předchozího porodu/ mých předchozích porodů, a tak dokázala relativně přesně odhadnout, jak se bude vyvíjet ten aktuální :-). Stejně tak bylo skvělé (a pro mě moc ulevující), že jsem jí mohla kdykoliv v průběhu těhotenství zavolat a případné problémy řešit (třetí těhotenství jsem prožívala v době kovidu a musím přiznat, že jsem asi i kvůli izolacím a všem těm opatřením byla ze všeho daleko víc vyjukaná – ač jako trojnásobná těhule).

Pokud jde o porodnici samotnou, tam by se pár much našlo. Apolinář je historická budova, ve které asi není prostor pro velké změny. To je nejpíš důvod, proč jsou některé pokoje a věci, řekněme, zastaralé. Pokud nemáte na oddělení šestinedělí nadstandard, záchod a koupelnu máte sdílené na chodbě. Chápu, že se jedná o porodnici historické hodnoty a ne všechny úpravy jsou realizovatelné, ale určitý komfort by si maminky po porodu dle mého zasloužily… Já jsem naštěstí měla pokaždé nadstandard, takže jsem toto řešit nemusela. Co se mi ale stalo při třetím porodu, bylo střídání ledové a horké vody při sprše v plných kontrakcích. To byla lahůdka :-). Abych se neopařila, měla jsem pořád ruku na baterii. Druhou rukou jsem si držela od těla závěs, aby se na mě nelepil :-D. A ještě jsem dostala vynadáno od paní uklízečky, že cintám vodu ven ze sprchového koutu :-D.

Pokud jde o sestřičky, tam to je vždy o lidech – kus od kusu. Ale za sebe musím říct, že jsem za těch 5 let viděla posun. Při pobytu s Adélkou bylo zakázáno mít miminko v posteli an spaní. U Domíka to sestřičky viděly nerady, ale překously to. No a s Julinkou už na to byly evidentně zvyklé a přijímaly to bez řečí. Za mě super krok kupředu!

Co je ale hlavní, s veškerou lékařskou péčí jsem byla spokojená!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *